Diťous se vypisuje..

Nemám v plánu kvasit, vykynout. Nakynutá jsem dost, mám dojem. Každý den zrcadle. Whatever. Svého milovaného nažloutlého moku se kvůli tomu nevzdám. A víte proč? Protože po čtyřech kvasnicových se cítíte otupěle. Ostré hrany vašeho života, jasné hranice co je možné a co nemožné, se zaoblují a posunují. Jediné, co je ve vašem zájmu, je dostat se co nejdříve domů. Do postele.

Nejsem nábožensky založená. Ale náboženskou výchovou jsem prošla. Morální principy mám hluboko zakořeněné a troufám si tvrdit, že se jimi řídím vcelku obstojným způsobem.

Věřím v sebe. Věřím ve svá rozhodnutí a věřím, že co dělám, dělám při smyslech a s dobrým úmyslem. Dělávám rozhodnutí, která bolí. Mě i ostatní. Ale snažím se eliminovat následky, které by mohly být drastičtějšího charakteru. Taková jsem.

Sedím, opírám se o lokty a říkám si, že je to divný. Bodejť by nebylo. Mám od těch svých oblíbených vzletů, letů a pádů, pěkně pochouramané lokty. Musí toho opravdu hodně vytrpět. Na druhou stranu, jsem hrdá na každou svou jizvu. Na každý svůj vzlet, let i pád.

Musela jsem. Přestože se mám opět učit na zkoušku (už poslední a tu nejdůležitější, samozřejmě). Prostě jsem si to musela pustit, protože jsem to neviděla léta letoucí...

Jsou povinnosti a povinnosti.

Povinnost jako zodpovědnost vůči něčemu, co je důležité pro okolí.

Povinnost jako zodpovědnost vůči sobě samé. Ta zvítězila.

Ne, nemám sebevražedné sklony.

Ne, nemám depresi..Dobře, tu možná trochu mám. Není to deprese, ale špatná nálada rozhodně. V posledních 14 dnech jí mám docela často. A vím, co za tím stojí...

Ne, nemám morbidní náladu.

Otázka zní: Věta z titulku, ze které písně je?

Mojí odpovědí je: Ta, u které zavírám oči a vracím se zpět do jedné noci.

Jsem hrdou majitelkou iPodu. Už mám třetí. A není zbytí, v tomhle ohledu budu navždy zarytý jablkář, ačkoli se dnes najde dozajista lepší, výkonnější a jinak vymakanější přehrávač. Zkrátka v tomhle budu a jsem konzerva. Když má člověk iPod, je tak nějak – stylovější. Na styl příliš nedám, i když teda v poslední době se snažím dbát na tyhle věcí víc, než kdy dřív (vliv většího města, co si budem povídat)....

Tak jsem přistoupila na další výzvu. Poprvé v životě jsem napsala něco jako erotickou povídku. Řekla bych, že kdyby splňovala náležitosti erotické povídky, jak je víc o sexu a ne o lidech. Každopádně něco jako si myslím, že si zaslouží být vystaveno jako jedna z těch mých prací.

Je to dlouhé, takže vám doporučuji jít si pro chipsy nebo piškoty a čaj/kávu. Jestlí vás to chytí, budete u toho sedět dlouho.

Studuji sociologický obor – genderová studia. Ano, chytněte se za nos a z plna hrdla křičte – FEMINISTKAAA! Klidně, prosím. Dělejte jak chcete. Je to váš postoj, vaše absolutní ignorace získání nového pohledu na společnost a vazby v ní utvářené.

A jak tak studuji ten sociologický obor, musím mít základ sociologie. Zcela pitomě jsem ten základ nebyla schopná v prvním semestru legitimně potvrdit, tak si to pro velký úspěch opakuji o rok později. A zjišťuji, že má loňská nepřipravenost na zkoušku plynula z nepozornosti. Při učení na zkoušku (která mě čeká za 14 hodin a 28 minut) jsem narazila na následující "zaujalo":

Před dvěma dny jsem při cestě z Prahy chytla vzteklý záchvat. Vlak jel skoro pět hodin, tak jsem si říkala, že ten vztek na lidskou omezenost zaspím. Jenže se nestalo a já se i po hodině probudila vzteklá. Ne-li vzteklejší. Jakoby se mi ten vztek v hlavě během spánku násobil. Neb oceňuji energii a snahu, se kterou jsem byla uklidňována, je tento příspěvěk věnován jen-pro-tebe.com.

fotokralovna-bude-cist.blog.cz